Královské slavnosti, i když trochu narušené nepokoji, jsou u konce! I když šlo o těch nejkrásnějších 14 dní, je nejvyšší čas se znovu rozjet do svých domovů a čekat na další královo pozvání. A kdo ví, třeba se v blízké době, zase probudí nějaké zlo, které bude potřeba prozkoumat, prošetřit a dost možná i zneškodnit. Okolnosti se možná jednoduše změní, ale královi věrní s ním navždy zůstanou. 

Tak zase za rok na viděnou!

Po vydatném spánku byli všichni šlechtici připraveni bojovat za krále. Nešlo ale o žádnou maličkost, už jen najít místo, které se díky příjezdu temných promění v bojiště bylo náročné. Naši šlechtici znali směr, ale přesnou poloha se v průběhu cesty tak trochu měnila. Ještěže na cestě byli rádci a špehové, kteří naše šlechtice zvládali s každou novou zprávou včas informovat. Všechno vypadalo slibně, když se ukázalo, že bojovat se bude na hranicích naší země daleko od krále, který může zůstat v bezpečí svého hradu. Najednou ale přišla nečekané zpráva. Temní už prolomili naši obranu a míří rovnou na krále. Každý šlechtic se tak utkal přímo na našem hradě nekonečnému zlu, které bylo ale díky tvrdému, ale pečlivému výcviku poraženo a naši šlechtici byli za své odhodlání padnout za krále bohatě odměněni. 

Večer už mohlo být na scéně jen nekonečné veselí a taneční bál, kterého se účastnil celý královský dvůr. 

Nepřítel je blíž a blíž, a i když náš král chtěl zůstat v míru, nakonec je nutné do boje vstoupit. Kdo by ale chtěl obětovat vojska, když stačí bojovat hlavně s informacemi. Jeden z našich špehů přišel na to, kde se bude konat tajná bojová porada temných rytířů. Na to, aby se ale sám plížil až k jejich stanu si netroufá. Právě na našich šlechticích proto bylo ve správný čas nenápadně odposlechnout, kdy Temní plánují napadnout naše království. Král byl spokojen, zatímco část jeho věrných vyrazilo odposlouchávat, zbytek trénoval poslední triky, jak ubránit hrad a krále. 

Díky zjištěným informacím o tom, že se útok plánuje až na další den, mohlo být odpoledne po vyčerpávajícím ránu spojené se zábavou. Král vždycky věřil, že jde s úsměvem všechno lépe, a proto pro své šlechtice nechal postavit přímo v hradu zábavný jarmark. Nechyběly hry, zábava, dobré jídlo i pití. 

Večer všichni usínali spokojeni z toho, že jejich příprava byla dostatečná, ale také trochu nervózní z toho, jak bude boj vlastně vypadat. Kdo by si le troufl na královu záplavu věrných?!

Táborová pouť je nezbytnou součástí každého léta na Sázavě, letos ale v první vlně přišla s malou obměnou - mladí šlechticové ji pořádali pro zkušené rytíře. Na výběr byli masáže, střelnice, kasino, statistický úřad věštírna i partnerská poradna a mnoho dalšího. Jednoduše jedna velká atrakce pro všechny. 

Odpoledne bylo spojeno už s trochu jinou zkouškou odvahy. Splnit deset úkolů a získat za ně suroviny na silný vývar byla jen první část hry. O něco složitější byla část, ve které museli všichni z nasbíraných surovin uvařit tu nejlepší polévku, jakou král kdy jed. Ještěže byl přítomen i dvorní ochutnavač, který kontroloval, zda je vše tak, jak má být. No... Ne vždy se povedlo ukuchtit něco, co by se dalo považovat za polévku. 

Zásadní zlom dne přišel po večerním nástupu. Temní rytíři prolomily v jeden moment naši obranu a s úmyslem zaútočit na krále narušili jinak klidný večer. Naše garda byla ale připravena v pozoru a nepřátelský útok s přehledem odrazila.