Po vyčerpávajících cestách a bojích bylo na čase dopřát všem šlechticům odpočinek. Dopoledne proto všem byl naordinován klid na lůžku a pohoda, která nevyžadovala téměř žádný pohyb. Odpočíval dokonce i samotný král, který prospal oběd. Právě díky tomu převzali dozor nad královskými starostmi a povinnostmi královi rádci. Protože viděli, že se všichni šlechtici zasluhují o trvající mír, povolili otevření královské pokladnice. Nebylo to ale zadarmo. 

Všichni museli získat dostatečný počet klíčů i indícií k heslu, aby pokladnici otevřeli. Všichni se trochu potrápili, ale nakonec brány pokladnice otevřeli a část pokladu získali. Král sice velkou radost po probuzení neměl, ale musel uznat, že si šlechtici jeho dary zaslouží. 

Večer patřil společenským hrám v kruhu starších a v kruhu mladších především táboráku a vyrábění svíček.  

I když dlouhá cesta po okolí byla už za námi, král z nich chtěl podat velkolepé hlášení. Všichni šlechticové proto zasedli v dopoledních hodinách se svými písaři ke stolům a sepisovali příběhy ze svých cest. 

Po přísunu nových informací král pochopil, že je třeba být ve střehu a začít připravovat naše království na bojová tažení. Abychom usnadnili našim rytířům cestu na všechny fronty, proměnil své šlechtice na chvíli ve stavební inženýry a požádal je o stavbu mostů a strážních věží přes nedaleký potok. Sama výsost po dostavbě sama zapálila ohně na strážních věžích a přejela slavnostně jako první po nejlepších mostech. 

Po náročném odpoledni přišla na řadu večer královská zábava v podobě honu. Divokou zvěř v lesích lovily děti v plné v lovecké výbavě se štíty. Někdo ulovil vzácné jeleny, někdo dokonce přiběhl s úlovkem v podobě opice, které uprchla z blízkého cirkusu. Král byl spokojen a hon byl prohlášen za víc než úspěšný. 

Ani tím ale den pro některé rytíře neskončil. Noční tažení v podobě výjezdu do okolních vesnic jen se svíčkou, mapou a sirkami měl prokázat schopnost orientace v hlubokých lesích. Pro některé to byla hračka, někteří objevili, že je ještě co zlepšovat. Nakonec se ale do královského města v pořádku vrátili všichni a vyrazili si odpočinout a nabrat síly na další den. 

Pohybovat se jen po známých cestách královského města už pro naše šlechtice byla trochu nuda, a proto je král vyslal do okolních měst na celodenní výlet. Na hradech, zámcích, v muzeích i bludištích se šlechtici museli seznamovat a navazovat nová přátelská spojenectví. Úkolem bylo z cizích měst a přilehlých vesnic přinést i dar pro krále. Kromě kopřiv a květů obdržel Zelí I. Sázavský například část tanku, nebo skoro zlaté zuby. 

Nejdůležitějším poselstvím byla ale ochrana dračího vejce, které bylo potřeba uchránit před nepřáteli. Jen hrstka vybraných tento úkol splnila, a i když jsme mohli mít po vylíhnutí početnou dračí letku, vypadá to, že se z draků po tomto dni stal opravdu ohrožený druh. 

Po návratu ze všech cest do okolí už byl na řadě jen královský bál, při kterém všichni rozhýbali své boky a ukázali, že ve svých zavazadlech mají ty nejkrásnější šaty ušité podle posledních trendů.

První královské tažení právě proběhlo. I když bylo jen tréninkové, prověřilo schopnosti všech šlechtických rodů především v orientaci v temných lesích. Za třetím stromkem a pátým kamenem už to vypadalo, že jsou ztraceni i ti nejlepší. Nakonec se ale všichni sešli na královské obědové hostině a král jásal, že nepřišel o nikoho ze svých věrných. 

Zatímco dopoledne šlechtici museli mít sílu hlavně v nohách, odpoledne už vše bylo spíš o tom, co mají v hlavě. Král Zelí I. Sázavský vyslal děti do svého oblíbeného bludiště. Vymotat se z něj ale znamenalo odhalit správné odpovědi na nejzáludnější otázky. Tak schválně, víte, co to byla např. venesekce? 

Cesta to byla dlouhá, ale na jejím konci už na všechny čekaly buchtičky se šodo a nadšení z balení na zítřejší celodenní výlet.