Výdaje na nákup zbraní a munice nejsou malé a král proto musel každý nákup pořádně zvážit. Povolal tedy v dopoledních hodinách své šlechtice, aby mu pomohli s vytvořením nákupní strategie. Jejich úkolem bylo navštívit všechna prodejní místa zlata, stříbra, nebo třeba diamantů. V každé minutě se ale mohl změnit kurz a s ním samozřejmě i cena za prodávané a kupované suroviny. Jednoduše obchodování v pravém slova smyslu.

Zátěž pro mozkové buňky musela být vystřídaná zábavou. Odpoledne tedy bylo věnované tradičním talentovaným hrám zvaným Zlaté kuře. Královská rodina se tak mohla kochat tancem, zpěvem i divadelním představením našich dvořanů a jásala z toho, kolik talentovaných lidí, na svém panství má.

Zábava byla správně nastartovaná a nebyl jediný důvod ji ukončovat a tak to byl právě královský bál v disco rytmech, který celý den zakončil. 

Královské tažení není jen o boji a fyzickém výcviku, ale i o nekonečném papírování na úřadech. Je potřeba nafasovat dostatečnou munici, ale velitel vojska ji vydá jen s královskou pečetí. Právě tu museli všichni šlechtici získat. Úředníci ze středověku se od těch ze současnosti moc nelišili. Spousta papírování a zdržování, nekonečný počet obědových pauz. Oběhat 10 úředníků nebylo jen tak, ale ještě před polednem se všichni s touto vzácností vrátili zpět do královského města.

Zábava, kterou pro šlechtice král připravil ani zdaleka neobsahuje jen hry a turnaje v táboře. Tentokrát proběhla domluva se sousedními sázavskými pány, kteří pro královské hosty připravili velkolepou pouť na uctění Cyrila a Metoděje. Atrakce, růže z papíru i perníková srdce pro všechny. 

Na večer naše rosničky předpovídaly nekonečné deště a tak letní (ne úplně středověké) kino bylo záchranným programem. 

Po vyčerpávajících cestách a bojích bylo na čase dopřát všem šlechticům odpočinek. Dopoledne proto všem byl naordinován klid na lůžku a pohoda, která nevyžadovala téměř žádný pohyb. Odpočíval dokonce i samotný král, který prospal oběd. Právě díky tomu převzali dozor nad královskými starostmi a povinnostmi královi rádci. Protože viděli, že se všichni šlechtici zasluhují o trvající mír, povolili otevření královské pokladnice. Nebylo to ale zadarmo. 

Všichni museli získat dostatečný počet klíčů i indícií k heslu, aby pokladnici otevřeli. Všichni se trochu potrápili, ale nakonec brány pokladnice otevřeli a část pokladu získali. Král sice velkou radost po probuzení neměl, ale musel uznat, že si šlechtici jeho dary zaslouží. 

Večer patřil společenským hrám v kruhu starších a v kruhu mladších především táboráku a vyrábění svíček.  

I když dlouhá cesta po okolí byla už za námi, král z nich chtěl podat velkolepé hlášení. Všichni šlechticové proto zasedli v dopoledních hodinách se svými písaři ke stolům a sepisovali příběhy ze svých cest. 

Po přísunu nových informací král pochopil, že je třeba být ve střehu a začít připravovat naše království na bojová tažení. Abychom usnadnili našim rytířům cestu na všechny fronty, proměnil své šlechtice na chvíli ve stavební inženýry a požádal je o stavbu mostů a strážních věží přes nedaleký potok. Sama výsost po dostavbě sama zapálila ohně na strážních věžích a přejela slavnostně jako první po nejlepších mostech. 

Po náročném odpoledni přišla na řadu večer královská zábava v podobě honu. Divokou zvěř v lesích lovily děti v plné v lovecké výbavě se štíty. Někdo ulovil vzácné jeleny, někdo dokonce přiběhl s úlovkem v podobě opice, které uprchla z blízkého cirkusu. Král byl spokojen a hon byl prohlášen za víc než úspěšný. 

Ani tím ale den pro některé rytíře neskončil. Noční tažení v podobě výjezdu do okolních vesnic jen se svíčkou, mapou a sirkami měl prokázat schopnost orientace v hlubokých lesích. Pro některé to byla hračka, někteří objevili, že je ještě co zlepšovat. Nakonec se ale do královského města v pořádku vrátili všichni a vyrazili si odpočinout a nabrat síly na další den.