Vředy všude, kam se podíváš

Nový den a nová rána zasáhla. Už od ranních hodin byli všichni vedoucí samá tečka. A od ranního nástupu se tahle fixkou tečkovaná choroba roznesla i mezi děti. Hned na nástupu jsme pochopili proč. Uražená bohyně Sekhmet se nám zjevila sama od sebe v podobě lvice a cítila se dotčená. Uctít už tolik bohů a zrovna na ní zapomenout? Jak jsme si to jen mohli dovolit. Protože bohyně nevypadala, že by si ji bylo snadné usmířit, přišli s návrhem řešení hned dva Egypťané. Mistr obchodních nabídl možnou pomoc při vytvoření skladby, která by byla dostatečným uctěním. Bohužel si ji ale nepamatoval. Druhou možností bylo pořádně meditovat a po dlouhých hodinách v tranzu navázat kontakt přímo s bohyní a zeptat se jí, co vlastně chce. Meditace byla zdlouhavou volbou a tak jsme se, ve snaze zbavit se rány hned, vydali putovat po poušti s cílem dát dohromady celou zprávu pro bohyni. Průvodci pouští jsou ale velcí šibalové a občas museli bojovat s písečnou bouří, s únavou, nebo neschopným velbloudem. Snažili jsme se hodně, ale ani tak se nám nepovedlo najít celý text. Odpoledne jsme se tedy rozhodli poslechnout našeho meditátora. Zbyla nám jediná šance. Ukázat, že jsme králové přírody a ovládáme dobře práci s mapou, umíme rozdělat oheň, umí rozluštit šifry a mnoho dalšího. Klaplo to, bohyně byla nadšená a večer nás poctila svojí přítomností. Předvedla veselý tanec a dokonce nás zbavila všech těch otravných vředů. Večer už tak mohl proběhnout poklidně. Někdo si poseděl u táboráku. Někdo se věnoval kreativní tvorbě a někdo si zasportoval na hřišti.