Když není kráva, bereme kuře

Bůh Geb všechno splnil do puntíku, a tak nám hned po budíčku byly předány oslavné písně i s pokyny k tanci krok za krokem. Nejstarší z každého rodu tedy předcvičoval svému týmu a všichni dohromady jsme na Hathor udělali takový dojem, že jsme její ránu konečně prolomili. Než se ale z telátek stanou krávy, je potřeba vyčkat a proto nám Hathor nabídla alespoň kuřata. Ani ty nám ale nedala zadarmo. Museli jsme si je pochytat. Lovit kuřata v lesích bylo náročné a o to víc, že jsme je museli po chycení převážet přes hranice našeho egyptského státu. Hraničáři byli přísní a nenechali někoho projít jen tak. I tak jsme ale na konci hry mohli slavit. Pochytaných kuřat byl dostatek a k obědu jsme je všechny mohli spořádat. Když jsme se konečně zbavili dobytčího moru, pochopili jsme, že je třeba se na další zkoušky našeho faraona řádně připravit a budou se nám k tomu hodit třeba šifry, zdravověda, topografie, uzly a další tábornické dovednosti. Vedení tak dalo hlavy dohromady a snažilo se svým archeologům předat všechno, co se za léta v lesích a na vykopávkách naučili. Večer s deštěm nad hlavami nás navedl na program z nejoblíbenějších. Zatímco se část tábora inspirovala, jak v Egyptě co nejlépe zapadnout při sledování Asterixe a Obelixe - mise Kleopatra, nejstarší se věnovali výrobě kostýmů na bojovku „pohádkový les“ pro nejmenší děti, který se nezadržitelně blíží.