Královské slavnosti, i když trochu narušené nepokoji, jsou u konce! I když šlo o těch nejkrásnějších 14 dní, je nejvyšší čas se znovu rozjet do svých domovů a čekat na další královo pozvání. A kdo ví, třeba se v blízké době, zase probudí nějaké zlo, které bude potřeba prozkoumat, prošetřit a dost možná i zneškodnit. Okolnosti se možná jednoduše změní, ale královi věrní s ním navždy zůstanou. 

Tak zase za rok na viděnou!

Po vydatném spánku byli všichni šlechtici připraveni bojovat za krále. Nešlo ale o žádnou maličkost, už jen najít místo, které se díky příjezdu temných promění v bojiště bylo náročné. Naši šlechtici znali směr, ale přesnou poloha se v průběhu cesty tak trochu měnila. Ještěže na cestě byli rádci a špehové, kteří naše šlechtice zvládali s každou novou zprávou včas informovat. Všechno vypadalo slibně, když se ukázalo, že bojovat se bude na hranicích naší země daleko od krále, který může zůstat v bezpečí svého hradu. Najednou ale přišla nečekané zpráva. Temní už prolomili naši obranu a míří rovnou na krále. Každý šlechtic se tak utkal přímo na našem hradě nekonečnému zlu, které bylo ale díky tvrdému, ale pečlivému výcviku poraženo a naši šlechtici byli za své odhodlání padnout za krále bohatě odměněni. 

Večer už mohlo být na scéně jen nekonečné veselí a taneční bál, kterého se účastnil celý královský dvůr. 

Nepřítel je blíž a blíž, a i když náš král chtěl zůstat v míru, nakonec je nutné do boje vstoupit. Kdo by ale chtěl obětovat vojska, když stačí bojovat hlavně s informacemi. Jeden z našich špehů přišel na to, kde se bude konat tajná bojová porada temných rytířů. Na to, aby se ale sám plížil až k jejich stanu si netroufá. Právě na našich šlechticích proto bylo ve správný čas nenápadně odposlechnout, kdy Temní plánují napadnout naše království. Král byl spokojen, zatímco část jeho věrných vyrazilo odposlouchávat, zbytek trénoval poslední triky, jak ubránit hrad a krále. 

Díky zjištěným informacím o tom, že se útok plánuje až na další den, mohlo být odpoledne po vyčerpávajícím ránu spojené se zábavou. Král vždycky věřil, že jde s úsměvem všechno lépe, a proto pro své šlechtice nechal postavit přímo v hradu zábavný jarmark. Nechyběly hry, zábava, dobré jídlo i pití. 

Večer všichni usínali spokojeni z toho, že jejich příprava byla dostatečná, ale také trochu nervózní z toho, jak bude boj vlastně vypadat. Kdo by si le troufl na královu záplavu věrných?!

Táborová pouť je nezbytnou součástí každého léta na Sázavě, letos ale v první vlně přišla s malou obměnou - mladí šlechticové ji pořádali pro zkušené rytíře. Na výběr byli masáže, střelnice, kasino, statistický úřad věštírna i partnerská poradna a mnoho dalšího. Jednoduše jedna velká atrakce pro všechny. 

Odpoledne bylo spojeno už s trochu jinou zkouškou odvahy. Splnit deset úkolů a získat za ně suroviny na silný vývar byla jen první část hry. O něco složitější byla část, ve které museli všichni z nasbíraných surovin uvařit tu nejlepší polévku, jakou král kdy jed. Ještěže byl přítomen i dvorní ochutnavač, který kontroloval, zda je vše tak, jak má být. No... Ne vždy se povedlo ukuchtit něco, co by se dalo považovat za polévku. 

Zásadní zlom dne přišel po večerním nástupu. Temní rytíři prolomily v jeden moment naši obranu a s úmyslem zaútočit na krále narušili jinak klidný večer. Naše garda byla ale připravena v pozoru a nepřátelský útok s přehledem odrazila.

Návrat z dvoudenního putování trochu urychlil ranní déšť. I přesto se povedlo všechny suchou nohou dopravit do královského města a případné nedokonalosti v podobě mokrých bot jsme vyřešili v královské sušárně už hravě. Po nekonečném vybalování a umývání všeho, co bylo při vaření zašpiněno, mohla následovat radost z toho, že je královská kuchyně zase ve střehu. Segedínský guláš odstartoval velkolepé hody a měl posilnit všechny z šlechtice na odpolední rytířské turnaje. 

V několika kláních bylo testováno, jestli všichni umí házet oštěpem, střílet vzduchovkou, jestli se nezaleknou ani luku, šípu a hlavně běžícího kance. Nezalekl se jediný rytíř a král tak dostal jasnou zprávu o tom, že jsou všichni jeho příznivci oddáni a věrni tak, jak nejlépe dovedou. 

Královská kuchyně, koupelna, i postel není k dispozici v době války 24 hodin denně. Právě proto, abychom naše rytíře připravili na závěrečné bojové tažení a nepodcenili jejich dokonalou přípravu, byli vyslání mimo královské město. Všechno startovalo dlouhým balením. Do batohů bylo potřeba zabalit nejen spacák a karimatku, ale také čisté oblečení, kotlík, dostatek potravin i nářadí pro přípravu ohně a postavení přístřešku. 

Při královské kontrole ve večerních hodinách, všechno vypadalo přesně tak, jak mělo. Stačilo už dojíst jen opečené buřty a vyrazit na kutě.

Ubránit hrad nejde jen holýma rukama. Obrana musí být silná! Dopoledne proto bylo potřeba vyrobit co největší počet mečů. Ihned potom, co se každý šlechtic vybavil a obrnil, vyrazil na hradby na svou první hlídku. Odpoledne bylo věnováno královskému tažení, které mělo pomoct nejen prozkoumat stav na hranicích našeho království, ale především připravit všechny na nejhorší situace, které by je v boji mohli potkat. Nutné bylo slanit z velkého kopce k potoku, přeplavat řeku i trefit kance v lesích. Žádný ze šlechticů všechno zvládl a každý z královských rodů ukázal, že je připraven na to společně dobýt svět. 

Díky tomu, že se potvrdila naše očekávání, mohl večer patřit balení na dvoudenní cestu mimo královské město. Přespání v přírodě jako poslední zkouška odvahy totiž začíná už v pondělí. 

Ještě jedna maličkost ale přerušila klidný spánek. Ještě před půlnocí se ocitl v nesnázích naše dvorní dáma, které se rozsypala její obrovská příruční taška plná nezbytností. Nemohli bychom si říkat šlechtici, kdybychom nevyrazili na pomoc. Komu by se přece nechtělo lézt ve tmě v trávě a hledat skleněnky, stuhy, perly a jiné nutnosti.

Výdaje na nákup zbraní a munice nejsou malé a král proto musel každý nákup pořádně zvážit. Povolal tedy v dopoledních hodinách své šlechtice, aby mu pomohli s vytvořením nákupní strategie. Jejich úkolem bylo navštívit všechna prodejní místa zlata, stříbra, nebo třeba diamantů. V každé minutě se ale mohl změnit kurz a s ním samozřejmě i cena za prodávané a kupované suroviny. Jednoduše obchodování v pravém slova smyslu.

Zátěž pro mozkové buňky musela být vystřídaná zábavou. Odpoledne tedy bylo věnované tradičním talentovaným hrám zvaným Zlaté kuře. Královská rodina se tak mohla kochat tancem, zpěvem i divadelním představením našich dvořanů a jásala z toho, kolik talentovaných lidí, na svém panství má.

Zábava byla správně nastartovaná a nebyl jediný důvod ji ukončovat a tak to byl právě královský bál v disco rytmech, který celý den zakončil. 

Královské tažení není jen o boji a fyzickém výcviku, ale i o nekonečném papírování na úřadech. Je potřeba nafasovat dostatečnou munici, ale velitel vojska ji vydá jen s královskou pečetí. Právě tu museli všichni šlechtici získat. Úředníci ze středověku se od těch ze současnosti moc nelišili. Spousta papírování a zdržování, nekonečný počet obědových pauz. Oběhat 10 úředníků nebylo jen tak, ale ještě před polednem se všichni s touto vzácností vrátili zpět do královského města.

Zábava, kterou pro šlechtice král připravil ani zdaleka neobsahuje jen hry a turnaje v táboře. Tentokrát proběhla domluva se sousedními sázavskými pány, kteří pro královské hosty připravili velkolepou pouť na uctění Cyrila a Metoděje. Atrakce, růže z papíru i perníková srdce pro všechny. 

Na večer naše rosničky předpovídaly nekonečné deště a tak letní (ne úplně středověké) kino bylo záchranným programem. 

Po vyčerpávajících cestách a bojích bylo na čase dopřát všem šlechticům odpočinek. Dopoledne proto všem byl naordinován klid na lůžku a pohoda, která nevyžadovala téměř žádný pohyb. Odpočíval dokonce i samotný král, který prospal oběd. Právě díky tomu převzali dozor nad královskými starostmi a povinnostmi královi rádci. Protože viděli, že se všichni šlechtici zasluhují o trvající mír, povolili otevření královské pokladnice. Nebylo to ale zadarmo. 

Všichni museli získat dostatečný počet klíčů i indícií k heslu, aby pokladnici otevřeli. Všichni se trochu potrápili, ale nakonec brány pokladnice otevřeli a část pokladu získali. Král sice velkou radost po probuzení neměl, ale musel uznat, že si šlechtici jeho dary zaslouží. 

Večer patřil společenským hrám v kruhu starších a v kruhu mladších především táboráku a vyrábění svíček.  

I když dlouhá cesta po okolí byla už za námi, král z nich chtěl podat velkolepé hlášení. Všichni šlechticové proto zasedli v dopoledních hodinách se svými písaři ke stolům a sepisovali příběhy ze svých cest. 

Po přísunu nových informací král pochopil, že je třeba být ve střehu a začít připravovat naše království na bojová tažení. Abychom usnadnili našim rytířům cestu na všechny fronty, proměnil své šlechtice na chvíli ve stavební inženýry a požádal je o stavbu mostů a strážních věží přes nedaleký potok. Sama výsost po dostavbě sama zapálila ohně na strážních věžích a přejela slavnostně jako první po nejlepších mostech. 

Po náročném odpoledni přišla na řadu večer královská zábava v podobě honu. Divokou zvěř v lesích lovily děti v plné v lovecké výbavě se štíty. Někdo ulovil vzácné jeleny, někdo dokonce přiběhl s úlovkem v podobě opice, které uprchla z blízkého cirkusu. Král byl spokojen a hon byl prohlášen za víc než úspěšný. 

Ani tím ale den pro některé rytíře neskončil. Noční tažení v podobě výjezdu do okolních vesnic jen se svíčkou, mapou a sirkami měl prokázat schopnost orientace v hlubokých lesích. Pro některé to byla hračka, někteří objevili, že je ještě co zlepšovat. Nakonec se ale do královského města v pořádku vrátili všichni a vyrazili si odpočinout a nabrat síly na další den. 

Pohybovat se jen po známých cestách královského města už pro naše šlechtice byla trochu nuda, a proto je král vyslal do okolních měst na celodenní výlet. Na hradech, zámcích, v muzeích i bludištích se šlechtici museli seznamovat a navazovat nová přátelská spojenectví. Úkolem bylo z cizích měst a přilehlých vesnic přinést i dar pro krále. Kromě kopřiv a květů obdržel Zelí I. Sázavský například část tanku, nebo skoro zlaté zuby. 

Nejdůležitějším poselstvím byla ale ochrana dračího vejce, které bylo potřeba uchránit před nepřáteli. Jen hrstka vybraných tento úkol splnila, a i když jsme mohli mít po vylíhnutí početnou dračí letku, vypadá to, že se z draků po tomto dni stal opravdu ohrožený druh. 

Po návratu ze všech cest do okolí už byl na řadě jen královský bál, při kterém všichni rozhýbali své boky a ukázali, že ve svých zavazadlech mají ty nejkrásnější šaty ušité podle posledních trendů.

První královské tažení právě proběhlo. I když bylo jen tréninkové, prověřilo schopnosti všech šlechtických rodů především v orientaci v temných lesích. Za třetím stromkem a pátým kamenem už to vypadalo, že jsou ztraceni i ti nejlepší. Nakonec se ale všichni sešli na královské obědové hostině a král jásal, že nepřišel o nikoho ze svých věrných. 

Zatímco dopoledne šlechtici museli mít sílu hlavně v nohách, odpoledne už vše bylo spíš o tom, co mají v hlavě. Král Zelí I. Sázavský vyslal děti do svého oblíbeného bludiště. Vymotat se z něj ale znamenalo odhalit správné odpovědi na nejzáludnější otázky. Tak schválně, víte, co to byla např. venesekce? 

Cesta to byla dlouhá, ale na jejím konci už na všechny čekaly buchtičky se šodo a nadšení z balení na zítřejší celodenní výlet. 

Slunce vysvitlo a cesta se ukázala. Díky vzkazům od vědmy se dnes šlechticům před očima objevil směr na jeden ze strážních hradů, který budou až do konce hrozby útoku temných rytířů bránit. Kromě základního vybavení v podobě bojových pokřiků, vlajek a znaků bylo nutné otestovat i schopnosti každého z týmů. Odpolední program byl proto spojený s vzájemným seznamováním šlechticů a samozřejmě i s přípravou na bojovou pohotovost. Královy zkoušky obsahovaly např. balancování na lanech, doplňování tekutin do královské kašny nebo vymotání se z bludiště. 

Ve zkoušce obstáli všichni, a král tak každému z rodů mohl věnovat jeden strážní hrad pod ochranná křídla i s prvním zlaťákem a štíty, jako základní výbavou na obrannou misi. 

Večer už jen všichni zakončili sporty a hrami se svými vedoucími. Nejmenší vyrazili ale ještě do lesů. Při opékání buřtů k nim dorazila nečekaná návštěva - vodník ze sázavské tůňky. Právě ten jim prozradil, že je les dalších pohádkových postav plný a budou děti doprovázet tmou od ohně zpátky do tábora. 

Ve večerních hodinách se král sešel v lesích poblíž svého panství potají se svým bratrem, který žádal o pomoc při obraně svého státu. Na tajnou poradu byli pozváni i všichni poddaní, kteří ale byli svědky nečekaného zvratu. Špehové našeho krále přiběhli s novinkou, že i naše zem je v ohrožení. Ubránit celou zem je teď tedy na nás. Po cestě z porady šlechticové pozvaní na Sázavský hrad potkali v lesích ale i vědmu, která jim předala osudovou informaci o tom, jak bránit a zvítězit. Nic tedy není ztraceno. Je čas zahájit rytířský výcvik a rozjet se do strážních hradů na hranicích. V jakém složení ale vyrazí, rozhodne až osudové psaní přečtené při východu slunce. Za krále! 

Po všem tom nakládání stovek zavazadel i dětí máme vyhráno. Zamávali jsme rodičům a vyrazili směrem na Sázavu. Cesta uběhla jako nic a teď už začíná jen zábava. Vítají se staří známí, i seznamování nováčků už probíhá v plném proudu. Nezapomínáme ani na ubytování a vybalování, všichni mají svou postel i poličku a nic už nebrání tomu, zahrát si první hry, pochutnat si na táborové večeři i čekat na příjezd krále a jeho družiny.

Přípravy jsou v plném proudu. Královská rodina v hlavním městě dává dohromady ty největší oslavy míru a pohody. Plánuje hry do posledních detailů, razí mince, ztloukává brnění.

I přesto je ale ve střehu. Okolní země jsou plné nepokojů a i když zatím v Sázavském království panuje klid a pohoda, královská rodina musí být vždy ve střehu. Mír nikdy není věčný. Už teď se ale těší na oslavy míru i krále, který nám dlouhá léta panuje, a především na hosty, kteří byli pozvání královským listem na hrad a dozajista přijmou pozvání. Královský lov, turnaje i jarmarky už brzy v hlavním městě s vámi všemi v plném proudu. Na viděnou! A za krále!